Historie fotbalového klubu v Horažďovicích

 

O počátcích horažďovického fotbalu se nejvíce dozvíme od pana Jana Duchoně, prvního jednatele a pozdějšího kronikáře klubu. První valná hromada se sešla v hostinci u Rykrů 24. srpna 1920 za účasti 32 zájemců. Zde bylo ustanoveno „Sportovní sdruženi Horažďovice“, při druhé schůzce byl ovšem název změněn na „Sportovní kroužek Horažďovice“, zkráceně tedy S.K. Horažďovice (Pozdější záznamy již hovoří o sportovním klubu). První zápas byl sehrán na Ostrově – pod Práchní 28. března 1921 s rezervou SK Strakonice.

 

Výsledek byl 0:3 a naši nastoupili v sestavě: V bráně Měřička Ladislav, pravá obrana Topičovský František, levá obrana Löwy Ludvík, v záloze zprava doleva Laně Vojta, Halml, Chaluš Karel, v útoku zprava doleva Frantl Josef, Porges Viktor, Strnad Fanda, Adler Jarka, Kandr Ferdinand 

 

Desetileté trvání SK Horažďovice oslavil klub rovněž přátelským zápasem s SK Strakonice dne 3. srpna 1930. „Tehdy jsme vyhráli nad kompletním mužstvem Strakonic 6:2, a to ještě sudí Zágora z Buděj. jim odpustil 3 kusy! Za Strakonice hrál tehdy na černo i ligový hráč Dušek z SK Náchoda!“

V roce 1933 postoupil klub ze II. do I.B třídy a v roce 1940 do I.A třídy, bohužel jen na 1 rok. Pak se zase vrátil do II. třídy.

V roce 1936 byla mimo jiné postavena nová tribuna. Sloužila až do celkéové rekonstrukce hřiště v roce 1952.

„V roce 1949 jsme byli přiděleni k západočeské župě v Plzni. V jihočeské jsme hráli od založení a sjezdili téměř celé jižní Čechy! Naříkali jsme mnohdy na vzdálenost soupeřů v jihoč. župě, ale v západočeské to bylo někdy ještě horší, ku příkladu až do Železné Rudy, do Plzně a za Plzeň, což kladlo na finance velké požadavky...“

 

V roce 1952 bylo nejen upraveno hřiště (hrací plocha, ohrazení, lavičky, šatny), ale naše A mužstvo sestoupilo „do okresního mistrovství (našeho, horažďovického okresu)!“ V tomto roce se tedy spolu v mistrovském zápase utkaly áčko s béčkem. 13. 4. 1952 vyhrálo áčko 2:1. Po roce šlo A mužstvo opět výš.

 

V sezonách 1965/66 a 1966/67 jako TJ Sport Horažďovice jsme se marně pokoušeli o postup z I. B třídy. Podařilo se to až v další sezoně a tak od roku 1968 jsme dlouho hráli I. A třídu

 

V roce 1972/73 nám k postupu do krajského přeboru chyběl jen 1 bod

 

Další dochované záznamy jsou až z 90. let – od sezóny 1991/92. Klub tehdy nesl název FK Bohemia – Sport a hrál konečně vytoužený krajský (tehdy vlastně oblastní) přebor (od roku 1990/91) a B-tým obvyklý okresní přebor.

 

V sezóně 1992/93 se fotbalisté s tenisovým klubem vyčlenili z TJ Sport, uchýlili se pod křídla jiného významného podniku HASIT  Velké Hydčice a hráli pod názvem FTC HASIT Horažďovice (Fotbal – Tenis – Club).

 

Hned v dalším roce 1993/94 hráči A mužstva vyhráli oblastní přebor a vybojovali postup do divize.

 

V sezoně 1994/95 se od nás hlavní sponzor Hasit Velké Hydčice odvrátil a klub se dostal do obrovských finančních problémů. Z okresního přeboru mělo být proto odvoláno B mužstvo, představitelé klubu usilovně sháněli nové sponzory. Jak vše dopadlo už se z kroniky nedozvíme, další stránky jsou prázdné...

 

Děkujeme mnohokrát panu Janu Duchoňovi i jeho pokračovatelům za pečlivé vedení kroniky klubu, ze které jsme čerpali.

 

Na závěr připojme dvě zmínky o horažďovických fanoušcích. Pro srovnání dejme nejprve prostor panu Duchoňovi:

„Jednou zde hrála SK Sušice – a tehdy mladý Blažko, výtečný hráč SK Sušice vynadal našemu fandovi Dajčovi (žid, který měl Steinerů dceru) a milý pan Dajč se za ním při hře pustil s parapletem a honil Blažka po hříšti... Rovnováha byla zjednána po chvíli, a hrálo se dál! Ale zakažte horkokrevnému fandovi návštěvu zápasů – to je, jako byste zazdili studnu na poušti! Nu, měli jsme tady jeden případ, kde bylo tak učiněno, a ten chudák byl nucen pak se dívati přes hradbu...

 

Inu, pijeme na zdraví jiných, a kazíme si své, jak pravil jeden spisovatel- a při pozorování zápasů si mnohý fanda zle pocuchá své nervy...

 

Zdá se však, že to ani nepozoruje! Ve jménu Allahově, a jeho proroka Mohameda – dopřejme jim tu kratochvíli, která posiluje naší kasu, a umožňuje existenci kopané po finanční stránce. Uvažme, že bez jejich podpory by jsme byli nemožní, a pokladník by hořce plakal a naříkal! Pročež – ať žijí naši fandové – mezičlánek našeho sportu – ať dále prosperuje tato živnost nekoncesovaná a hlučná, ať dále prosperuje tato živnost nekoncesovaná a hlučná, ať jejich řady rostou, sílí a množí se jak králíci v Austrálii! Howg!“

 

Někdy může pokladník hořce plakat a naříkat i v případě, že podpora fanoušků je příliš horlivá. Na podzim 1994 se diváci rozvášnili ještě daleko víc než pan Dajč. 23.10. se na Lipkách hrálo 11. kolo divize a v něm naši (dosud na výborném 4. místě) hostili vedoucí mužstvo Tachova. Po bezbrankovém poločase naši vedli už 2:0, ale hosté snížili ze zřejmě vymyšlené penalty a v 83. minutě po ofsajdu vyrovnávají.

 

Situaci po skončení zápasu dokreslí citace z tisku: „Závěrečný hvizd nastartoval vendettu. Hráči slovy počastovali rozhodčího Mázdru a odcházeli pomalu do kabin. K sobě se dostali opět Roman Charvát s Brouzdou, aby si vyřídili účet, ale... Místo k nim zamířil dav vášní na Mázdru. Mnohému neunikl, díky několika obětavcům se dostal do kabiny, kterou museli pořadatelé chránit mřížemi. Ani vytrvalý déšť neodradil víc zvědavých než pomstychtivých diváků od skoro dvouhodinového čekání. Jedno policejní auto bylo málo, dvě včetně přivolané posily pohotovostního sboru ze Sušice, se pak pět minut před šestou postaraly o bezpečný odjezd rozhodčích z Horažďovic.“

 

Trest pro náš klub byl tvrdý: pro tehdejšího trenéra Karla Krejčího (který se v chumlu kolem rozhodčích také pohyboval) zákaz výkonu funkce trenéra na 18 měsíců nepodmíněně, pro klub uzavřené hřiště na 2 mistrovská utkání (zápasy jsme museli odehrát více než 30 km od Horažďovic), pokutu 20 tisíc korun a zastavenou činnost na 1 soutěžní utkání (neboli odečtení 3 bodů po skončení sezony). Na náklady klubu pak na domácí zápasy dohlížel řídící orgán ČMFS. Rozhodčí tohoto utkání zřejmě za své výkony žádný trest neobdrželi.